Mgr. Alžběta Michalčíková‚ klinický psycholog

 ♦ Čím mne získala katatymně imaginativní psychoterapie (KIP)?

♦ Něco málo o KIP. Je pro vás tento pojem neznámý a zní vám záhadně?

Katatymně imaginativní psychoterapie (KIP) je mezinárodně uznávaný, odborně fundovaný a ověřený přístup. Slovo katatymní v názvu naznačuje závislost na emocích a afektech. Nabízí odborníkům v oblasti psychoterapie bohatý výběr propracovaných terapeutických technik Metoda KIP je vhodná jak pro krátkodobé, tak i pro dlouhodobé terapie a to s dětmi, dospívajícími i dospělými, jako individuální terapie nebo skupinová terapie a užívá se též v párové a rodinné terapii. Je vhodná pro neurotické poruchy, psychosomatické obtíže, posttraumatické stavy, poruchy osobnosti, poruhy přizpůsobování, úzkostné stavy a fobie. KIP se uplatňuje také v rámci krizových intervencí. Důležitou kontraindikací pro použití KIP je nedostatek motivace klienta. Není vhodná pro klienty v akutní fázi psychózy, u psychózy chronifikované a u těžké depresivní rozlady. 

Historie KIP sahá až do roku 1948, kdy Hanscarl Leuner začal experimentovat s využitím imaginace k terapeutickým účelům a vypracoval techniku katatymního prožívání obrazů, která postupem přerostla v samostaný, široce rozpracovaný terapeutický postup - katatymně imaginativní psychoterapii.  KIP konceptuálně vychází z tradice evropské hlubinné psychologie. U nás se rozvíjí od poloviny 80. let minulého století. První výcviková skupina u nás vznikla na psychiatrické klinice v Bohunicích, Česká společnost pro KIP zabezpečuje výcvik a úzce spolupracuje především s mezinárodní společností pro KIP a jednotlivými národními společnostmi (slovenskou, švýcarskou, německou a rakouskou). Specifikem KIP je využívání imaginací, které jsou vedeny a motivovány pocitovým naladěním a můžeme je vyvolat v relaxovaném stavu. Na rozdíl od běžných představ, bledých, nevýrazných a pomíjivých, jsou plastické a živé. Pokud jsou plně rozvinuté, mají charakter denního snu, ve kterém se mohou odvíjet často dějově a emočně nabité scény. Imaginace se podobá nočnímu snu, probíhá ale organizovaněji a stejně jako noční sen odráží na symbolické rovině psychodynamiku jedince. Denní sen obsahuje symbolická vyjádření nevědomých konfliktů, reflektuje jak aktuální emocionální problémy, tak genetické kořeny konfliktů.
Klient má možnost se konfrontovat na imaginární úrovni  a pomocí pokusného jednání v imaginaci si může vyzkoušet nové způsoby chování a jednán, které pak dokáže lépe uplatňovat v reálném životě. Klient sděluje bezprostředně obsah vznikajících obrazů terapeutovi sedícímu u něj a ten takto může denní sen doprovázet nebo jej také podle určitých pravidel strukturovat a ovlivňovat. Imaginovaný materiál je následně propracován, prohlouben a integrován v následném pohovoru. Pacient zpracovává imaginované obrazy výtvarně nebo písemně a obohacuje je svými dalšími nápady. Tak pokračuje imaginací započatý proces i v době mezi terapeutickými sezeními. V pohovorech se obsahy prožité, prozkoumané a propracované v imaginacích spojují s aktuálními konflikty a životními osudy s cílem integrovat je v biografickém kontextu. Díky možnosti imaginace se tak klient dostává k obsahům a tématům, které by byly ve verbálně vedené psychoterapii pouze těžce dosažitelné. Zvláštnost KIP spočívá tedy v tom, že v okamžiku vzniku je imaginace terapeutovi verbálně sdělována a vytváří se tak sdílený prostor mezi terapeutem a pacientem. Vzniká jakýsi trojúhelník tvořený pacientem, terapeutem a denním snem. Empatické, citlivé doprovázení terapeutem má při tomto dialogickém postupu velký význam. Tím se katatymně imaginativní psychoterapie odlišuje od autistických imaginativních technik, jako jsou např. obrazová meditace, aktivní imaginace (Jung, 1948) nebo vyšší stupeň autogenního tréninku.